Měl jsem možnost udělat rozhovor s paní Janou, který zde uvádím zásadně s jejím svolením. Krátce po rozvodu přišla na doporučení do mé praxe s prosbou o pomoc. Po několika sezeních, díky velké snaze paní Jany a za přispění štěstí se zase vše v dobré obrátilo.
Jano, jak dlouho jste žila se svým již bývalým manželem?
15 let. Po šesti letech jsme se vzali, po dvanácti měli první dceru, po dvou letech synka.
Měli jste hezký vztah?
Ano, nestěžovala jsem si. Jiný dlouholetý vztah jsem nikdy neměla, tak jsem neměla porovnání. Chtěla jsem dokázat jemu i mému okolí, že jsem tolerantní a v ničem jsem mu nebránila. Až jsem na svou toleranci sama dojela.
Jak to?
Ex-manžel měl mnoho koníčků a až zpětně jsem si uvědomila, jaký byl sobec. Měl zajištěný domov, postaráno o děti, o domácnost, ale já byla neustále sama. Vůbec mě jako osobnost nepotřeboval. Mou roli mohla zastat jakákoliv jiná žena.
Jak ses cítila?
Byla jsem neskutečně osamělá. Jsem žena, která potřebuje muže, opřít se mu o rameno, popovídat si s ním a trávit společně čas. To jsem neměla a začala jsem propadat úzkostem, byla jsem výbušná a protivná. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ex-manžel žádné problémy neviděl nebo vidět nechtěl. Nechtěl je se mnou řešit a tak jsem vše dusila v sobě.
Jak to dopadlo?
Navrhla jsem rozvod.
Byl manžel překvapený?
Ani ne. Spíš já, s jakou lehkostí souhlasil. Abych pravdu řekla, plácla jsem to v největším zoufalství a čekala nějaké řešení.
A to se nestalo?
Ne. Ve velmi brzké době jsem s dětmi odešla.
Ulevilo se Vám?
Ne. Byla jsem zoufalá. On byl moje všechno, můj středobod života. Poprvé v životě jsem byla na vlastních nohou. Neměla jsem peníze a než jsem se otřepala, musela jsem si je půjčovat. Život mne nebavil a jedině mé děti mne držely při životě.
Neměl muž jinou ženu?
Nevím. Tuším, že ano, ale ruku do ohně bych za to nedala.
Neuvažovala jste o návratu k muži? Pokusit se dát vztah dohromady?
Ne, nikdy! Hrozně mi ublížil, s jakou lehkostí se nás zbavil. Umím odpouštět, ale křivda zůstavá.
Máte nového partnera?
Ano. Poměrně brzy jsem si našla svého nynějšího manžela. V době, kdy jsem se cítila ošklivá, vyhublá a bez energie. Hodně mi pomohl a dostal z nejhoršího.
Jste šťastná?
Ano, moc. On mi ukázal o čem je partnerské soužití. Jak se dá hezky žít spolu a ne vedle sebe. Pamatuji se, jak se mě každé ráno ptal: „Jak ses vyspala, lásko?“ A já ho podezřívala, že je masový vrah. Nebyla jsem na tak milé chování zvyklá. Aby se muž zajímal o mé pocity … Mimo to jsem potkala další skvělé lidí.(například vás ). Dva muži, kteří mi naslouchali. Hotová pohádka …
Litujete něčeho?
Ne. Dostala jsem nafackováno, ale díky tomu teď žiji plnohodnotný život.
Můžete říct, jak Vám naše setkání změnilo život?
Dalo mi smysl života a jeden velmi důležitý pocit, že to zvládnu. Jo a vlastně ještě jedno ujištění, že nejsem tak špatná.
Děkuji za Váš čas a otevřenost. Přeji mnoho štěstí Jano.
Do nelehké životní situace se dostává spousta z nás. Je ale jen málo těch, kteří tyto věci chtějí řešit „z gruntu“. O věcech je potřeba mluvit a ne je v sobě dusit. Život je krátký na to, abychom s ním hazardovali….. Jak se říká „každý je strůjcem svého štěstí …“
Do této situace se nemusí dostat jen ženy, ale i muži. Ti se ještě většinou stydí a myslí si, že jsou slaboši.
Dobrý den, paní Jano, článek mne hodně oslovil svojí podobností s mojí zkušeností. Osamocenost ve vztahu, do kterého jsem také dávala všechno, pak moje protivnost a výbušnost jako volání o pomoc a o partnerovu pozornost, pak odchod partnera k jiné ženě a jako důvod právě moje chování….Pak obrovský problém postavit se na vlastní nohy, bez jediného člověka, který byl i pro mne 25 let středobod vesmíru, bez kamarádů, kteří byli při něm – viděli přeci moje chování – a bez peněz…hodně mi pomohla terapie s Michalem, začala jsem zase mít ráda sama sebe.. ale stejně pocit nepovedeného života zůstává…držím palečky a fandím novému, lepšímu životu…Jana
Jano , děkuji za otevřenost a vaší reakci.
Ať se Ti daří.
Děkuji za zaslání, všude okolo vidím vztahové problémy, ale také snahu je řešit. (Jen ne u svých nejbližších.) Umíte zbavovat starých vzorců chování? To zajímá nyní mne. Také si nejsem jista zda se na vše dívám s dostatečným nadhledem. ale nejdůležitější je pro mne, například najít sílu pro realizaci řešení a jistotu, že jsou správná. Také už nějakou dobu řeším třes rukou (na úrovni DNA) a protože už nějakou dobu (občas) sleduji vaši práci, zajímá mne zda uvedené problémy umíte řešit, nebo se Vám podobné vyřešit podařilo.
Příjemný den Jana Kotoučková
https://www.facebook.com/pages/Ekoinfocentrum-ZO%C4%8CSOP-Jihlava/381280478666415?fref=nf
Dobrý den Jano,
děkuji za Vaše řádky.
Ano řešíme takové příběhy a potřeby.
Rád Vám pomohu. napište mi na email info@michaljezek.cz , nebo volejte.
Ještě jedna věc je podobná, paní Jano – ostražitost, když se nějaký muž zajímá o moje pocity, za celý život na to nejsem také zvyklá, mám hned pocit, že za tím je nějaký negativní důvod a teprve se to učím přijímat…Je to všechno spojené se sebe-láskou a pro tu jsem si moc prostoru nevyhradila.. všechno bylo důležitější. Mám se ještě hodně co učit. Přeji klid a pohodu všem, kteří čtou a přemýšlejí o příčinách toho, co v životě nechtějí, na čem se dá v sobě zapracovat, aby bylo líp..Jana
děkuji za řádky Jani. Předám.
Děkuji za tento článek a připojuji svůj ženský pohled na tuto záležitost.Myslím, že v životě se každá žena setká se svým stínem, řekněme mužem. V mládí je dívka příliš hodná, naivní, důvěřivá, a neznalá života. Dovolí, aby jí někdo ublížil a něco vzal.Ve skutečnosti je tím stínem ona sama a ne muž a to poznání a tíhu nesmíme nechat být, musí to vyjít na povrch.Je to naprosto přirozený proces. Prošla jsem si rozchodem ale díky němu jsem silnější a zdravější.Podle mého je skutečný vztah založen na vlastní sebeúctě bez toho že druhého potřebuji.Když vím, čím sama ve skutečnosti jsem i bez něho,bez pocitu že jsem smyslem jeho života.Teprve tehdy dojde k poznání, že ani jeden nemůže být zničen. Zažijí odevzdání, které mohou poznat pouze dva. S přáním lásky a světla, Petra
Péťo, děkuji za postřehy a otevřenost.
Jednoho krásného jarního rána po 30 letech manželství jsem uslyšel větu – chci žít s jiným mužem. Trvalo pár dní než mě to došlo. Po dvou letech jsme se rozvedli. Naši překvapení kamarádí říkali-byli jste pro nás vzorem, krásně vám to klapalo. Ano, dělal jsem co chtěla žena, děti, práce, dětské zábavy, kamarádi….. a ztratil jsem se sobě, vyhořel jsem.. Žena si mě přestala vážit- chtěla Muže a ne Sluhu. Náš vztah byl založený na společné práci i zábavě, na dělbě domácí práce, toleranci, ohleduplnosti – viděl jsem to tak u svých rodičů. Jen se nám vytratilo „jiskření“. Zbylo přátelství, opora, důvěra. Měli jsme vzory křesťanského manželství a svých rodičů.
Začal jsem se stavět na vlastní nohy. Navázal jsem nový vztah – oba jsme říkali- chci být svobodný, nezávislý a ve vztahu. Na vlastních nohách a ve vztahu. Bereme to jako pokus. Je to neprošlapaná cesta, nemáme vzor, řídíme se srdcem a nevíme kam dojdeme…..Po 6 letech jsme u svobody, přátelství, opory, důvěry. Jen mám pocit naplněného, šťavnatého života. Je mě 60 let :-))).
Mirku,
konečně chlapský pohled. Děkuji. Moc si cením tvé otevřenosti a příkladného postřehu.
Musím upřímně přiznat, že Michal je skvělý terapeut, umí naslouchat a umí zvolit právě tu metodu terapie, která je pro daný stav nejvíce vhodná. A těch možností, ze kterých se nechá vybírat, je opravdu pěkná fůrka :-))doporučuji!!
Dano, děkuji moc.
Já jsem rozvod nezažila, jsem vdaná 35 let, děti jsou dospělé a s námi nebydlí. Já sama jsem vyrůstala s rodiči, kteří měli velmi problémový vztah. A já jsem vlastně absolutně nevěděla, jak se dá žít spokojeně. Všechno, s čím jsem nebyla v manželství spokojená jsem si zavinila sama. Snažila jsem se pokud možno udělat všechno sama, neobtěžovat, tolerovat. Jenže odměna žádná, takže jsem často cítila hněv a vybuchovala. A tak jsem si po letech nepochopení dala sama nálepku oběti a myslela i na odchod ze vztahu. A také jsem se manžela na to často ptala, jestli to necítí také jako já.
A pak jsem na radu mého syna zašla i s manželem na seminář Modré alfy Petra Velechovského a můj život se začal měnit. Zjistila jsem, že jde odložit roli, kterou nechci. Ztotožňuji se s Petrem Velechovským cituji:
„Ve skutečnosti je to tak, že nikdo z ostatních ani žádná situace nemohou rozhodovat o našem chování. Ani my nemůžeme určovat, jak se mají druzí chovat. O duševní bolesti a o tom, nakolik nás vyřídí, SI ROZHODUJEME SAMI.“
Ne že bych se změnila ze dne na den, ale začala jsem číst, chodit na přednášky, zajímat se o rodinné konstelace i zen, díky zenu jsem začala chápat bibli, absolvovala jsem semináře např. EFT techniky a začala si uvědomovat, že já jsem tvůrce.
KONFLIKT JE V ČLOVĚKU. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. (Osho zen tarot.)
A ještě trochu z jiného soudku. Čemu vzdorujeme, to přetrvává. Pokud člověk bere vše tak jak přichází v klidu a nevytváří odpor, nekritizuje, nesoudí, pak není důvod, aby se mu vracelo něco zlého. Co vyšleme to se nám vrátí. Podobné přitahuje podobné, atd. Přeji všem ten nejkrásnější svět a Michalovi moc děkuji, že vede rodinné konstelace tak jak je vede. P.s. Michale, tak jsem se už dodívala na všech 5 dílů s Bertem Hellingerem a jeho ženou Sofií. Díly jsou pojmenovány trefně Uzdravení I a II, Matka, Ženy a muži v harmonii, Konečně spolu. Můj pocit: bylo to boží!
Janě gratuluji za tak obrovskou práci, kterou se sebou udělala :-)
I já musím přiznat, že Michal je skvělý terapeut z vlastní zkušenosti a doporučuji dál :-)
Lepší terapeut než žádný. Člověk si kolikrát sám poradit neumí- ani neví jak a proto je tu Michal :-)
přeji všem šťastnou cestu