Karma je pojem, který prochází lidstvem samým. Pojem, který má vyjádřit, že každá příčina má následek. Tedy, že čin každého z nás, má následek. Čin, jako jev minulý (projevený včera, před rokem, před padesáti lety, případně pro někoho v minulém životě), jehož následek by se měl projevit v budoucnu (zítra, za rok, za padesát let, případně pro někoho v dalším životě, inkarnaci).

Zde vyvstává první otázka: „Existuje karma v přítomnosti?“

V přítomnosti, v přítomném okamžiku na nás karma nemusí mít žádný dopad, dosah, pokud my sami nechceme.

Na karmu se mnoho lidí vymlouvá, případně spoléhá nebo ji dokonce očekává. V dualitním vnímání světa navíc karmu často rozlišujeme na dobrou karmu a špatnou karmu. Špatné karmy se bojíme, dobrou karmu si přejeme. Na karmu nahlížíme jako na očekávanou známku ve škole, jako na hodnocení našeho života. Naučil jsem se učební látku, dostanu známku 1. Nenaučil jsem se, dostanu za 5. Ten samý princip máme spojený s karmou. Vykonal jsem něco, někde, někomu v tomto životě (nebo předchozích životech) dobrého/špatného (míněno v dualitním pohledu), tak za to očekávám, že bude následovat dobrá nebo špatná karma.

Svět se ale vyvíjí tak, jako v mnohých školách, už hodnotící známky od 1 do 5 neexistují, tak to může být i s karmou. Co kdybych Vám řekl, že karma neexistuje. Navnímejte si tato slova. Vyvolá to ve Vás například úlek? A řeknete si, co si ale počneme bez známek 1-5, co si počneme bez karmy, jak budu vědět, zda se učím dobře, jak budu vědět, zda život žiji dobře? Kdo nebo co mě ohodnotí, potrestá nebo ocení? Odpověď je: My sami. Každý z nás má zodpovědnost za své chování, jednání, činy. Netřeba se sebetrestat / sebeoceňovat, ale je třeba si být plně vědom svých činů. A pokud si jsem vědom svých činů, tak zároveň jsem si vědom i následků svých činů a nesu za ně plnou zodpovědnost. Nepotřebujeme k tomu tedy pojem karma, abychom tušili, že příčina má následek.

Zkusme být sami sobě karmou (pokud potřebujeme použít toto označení), buďme zvnitřněným vědomím. Uvnitř nás se rodí všechny procesy toho, co následně konáme / jednáme / chováme se navenek. Buďme tím nejlepším člověkem co dokážeme, dobrým člověkem, na kterého se pak sami můžeme podívat do zrcadla a obstát sami před sebou. Nepotřebujeme k tomu známky, hodnocení ani karmu. Nečekejme trest ani ohodnocení zvenku, nespoléhejme se na karmu. Každý sám sobě buďme vědomím příčin a následků. Buďme si vědomi toho, co činíme a nesme odpovědnost za tyto činy.

České přísloví praví, „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“

Ten, kdo jinému jámu kopá, nechť vědomě nese odpovědnost za to, že sám do jámy spadne nebo ale také nemusí spadnout. Vyšší principy, které přesahují schopnosti naší mysli, našeho rozumu se nesnažme pochopit, vysvětlit. Zcela stačí, pokud jako člověk na této planetě Zemi pochopím, že činy mají následky, a že za své činy přebírám vědomou odpovědnost.

Často slýcháme „karma je zdarma“, což se stalo i jakousi moderní hláškou současné mladší generace dětí. V této souvislosti se oslím můstkem dostávám od slova „zdarma“, k pojmu (z)“dharma“. Dharma je indicko-filosofický termín, odvozený od sanskrtského slova „dhri“, znamenajícího „způsob bytí“. Termín má být chápán v jeho metafyzickém významu, což je – soulad s božským nebo tvořivým principem činným v individuu nebo v přírodě. Dharma je jakýmsi individuálním vnitřním zákonem, který „musí“ být následován, aby individuální život byl v souladu s přírodními zákony a univerzální podstatou bytí. Proto i tato odbočka k pojmu dharma, nám může pomoci nahlédnout k tématu karmy.

Přírodní zákony, univerzální podstata bytí je něco, co přesahuje člověka. Proto žijme tak, jak každý nejlépe dovedeme a buďme dobrým člověkem. Co znamená být dobrým člověkem, je uloženo v každém z nás.

Přeji vám, ať i tento přelomový čas roku 2022 využijete k tichému spočinutí sám v sobě a ke klidnému hlubšímu poznání sebe samého.