Pro dnešní úvahu jsem si vybral téma, které pro mnoho z nás není tím vyhledávaným. Myslel jsem si, že pokud člověk na sobě duchovně pracuje, dá se na smrt nějakým způsobem připravit. Když zemře mladý člověk je to obrovská tragédie a ztráta pro mnoho lidí … vrstevníků, přátel a celou rodinu, která po něm zůstala. Když zemře člověk ve velmi pokročilém věku, řekneme si často, že člověk má život
odžitý, což je možná pravda. Vždy je nejdůležitější, jak se se smrtí vyrovnáme my.
Bojíte se smrti? Smrti vlastní nebo svých blízkých? Jedná se vůbec o Váš osobní strach nebo o kolektivní vnímání otázky smrti? Zkuste si odpovědět, před dalším čtením.
Jak to všechno začalo, tak také všechno končí, a zároveň nekončí, ale opět něco nového začíná. Vrstva zrození ze Zdroje, ze zdrojové energie a vrstva úmrtí (smrt, odchod) zpět do Zdroje, je totožná.
Lidskou bytost neděsí zrození, ale má strach ze smrti. Proč tomu tak je?
Dalo by se říci, že lidská bytost, chápeme-li ji jako vtělený, zhmotnělý Zdroj, zdrojovou energii. Je v běžném stavu Vědomí schopna vnímat a rozumem chápat pouze stav Bytí, žití, od okamžiku svého narození až do okamžiku své smrti. Proto lidskou bytost straší tento daný ohraničený úsek narození-smrt, a přivádí nás k nepřijetí smrti, jako domnělého okamžiku konce.
Ano, smrt je označení konce, ale pouze pro zhmotnělý Zdroj v lidském těle, v lidské schránce. Tedy smrt je konec pro hmotné lidské tělo.
Ale to neznamená, že smrtí lidského těla vše končí. Zdroj, který je narozením „vtěsnán, vtělen“ do podoby lidského těla, smrtí (zánikem lidského těla) existuje dál, pouze v jiné podobě, formě než doposud.
Pojďme se společně zbavit „bubáka“ smrti zvědoměním si výše uvedeného.
Na počátku je Zdroj, zdrojová energie. Zdroj je následně zhmotněn do lidským okem viditelné podoby, například do stromu, do kamene, do zvířete, do člověka. Co zapříčiní toto zhmotnění zdrojové energie do konkrétní hmotné formy, je také zajímavá otázka, přesto ponechme ji nyní otevřenou.
Smrt nemusí být vždy jen přirozeným procesem. Smrt může přijít i jiným zásahem (například pokácení zdravého stromu, úmrtí člověka při autonehodě, usmrcení zvířete pro potravu). I v těchto případech, řekneme-li v případech nepřirozené smrti, ale dochází ke stejnému procesu, jako při smrti přirozené. Zaniká, rozloží se, pouze hmotná stránka (stromu, zvířete, člověka). Zdrojová energie, která do této bytosti byla vtělena nezaniká, existuje dál (jedná se o zdrojovou energii obohacenou o lidskou zkušenost života v lidském těle), a může být vtělena, zhmotněna, zrozena v dalším cyklu do další bytosti (stromu, zvířete či člověka apod.).
Proč se tedy smrti tak bojíme, když se jedná o daný koloběh života a smrti? Důvodem je, že člověk, lidská bytost si přivlastňuje Život, Bytí, Zrození. Lidská mysl mu vnukává jeho osobní důležitost. I to přispívá k tomu, že člověk se daleko více bojí smrti, protože přijde o Život, který on vnímá vlastnicky jako „svůj život“.
Ale zkusme se na „svůj život“ podívat více z nadhledu a z pohledu zmiňovaného Zdroje, celku, který se zhmotňuje a zase odhmotňuje, bytosti se rodí a zase umírají. A rodí se další bytosti. A zase zemřou, buď přirozeně nebo nepřirozeně. A v tomto nekonečném, opakujícím se koloběhu, procesu, se nachází život každého z nás, jako by to byla vteřina, záblesk, kapka v oceánu. Je tento pohled na smrt pro Vás již alespoň trošku odlehčenější?
Aktuálně, v této době, mnoho lidí prochází obdobím a otázkou, jak přijmout smrt blízkého člověka. Pokud smrt, odchod, od-zrození blízkého člověka, ať již smrtí přirozenou nebo nepřirozenou, budeme vnímat pouze v tom úzkém „vlastnickém“ pohledu, narození-smrt-konec, tak bolest z takového odchodu bude daleko silnější a tížeji překonatelná. Ano, nejsme roboti, odchod blízkého člověka bolí, a vždy si žádá vyrovnání se se zármutkem a rozloučení se s odchodem, tak jak je každému osobní a jak to každý potřebuje. V závěru článku Vám uvedu několik možných způsobů.
V období odchodu blízkého člověka, ale mějme na paměti, právě ten výše popsaný nadhled, cyklus, koloběh Zdroje, zdrojové energie a jeho neustálé zhmotňování.
Každý jsme se vtělili do lidského těla a dá se říci , že z pohledu Vesmíru „na chvíli“, i když jsou to desítky let. Vnímejme ale Život, který nám byl dán, jako dar. Jako možnost vědomě v lidském těle zažít a prožít Život zde na planetě Zemi.
A zároveň přijměme, že životnost každého daru, i daru života v lidském těle, je omezena, jeho životností, vitalitou, zdravím apod.
Tedy to , co končí, je pouze Vědomí Zdroje v konkrétním lidském těle. Zdroj, ale existuje dál, a dále se bude zhmotňovat podle přírodních a vesmírných principů.
Přeji Vám, ať žijete život, který teď „máte“.
Pokud prožíváte těžké období s odchodem svých blízkých nebo jakékoli jiné otázky související nejen se smrtí, neváhejte se na mě obrátit.
Na závěr uvádím několik mých rad souvisejících s odchodem blízkých osob.
Jedna moje rada je taková, že si u fotky se zemřelým člověkem zapálíme čajovou svíčku a necháme ji vyhořet.
Také nám může pomoci, když si v den úmrtí blízkého člověka uvážeme na ruku nějaký náramek, který nám milovanou osobu připomíná. Můžeme se tak častou vzpomínkou připravit na obřad, kdy se budeme se zemřelým loučit.. Je důležité se s ním náležitě a dobře rozloučit právě proto, abychom to v srdci, v sobě, v hlavě a myšlenkách nenosili příliš dlouho a neublížilo nám to.
Tímto způsobem jsem se rozloučil se svým dědečkem, kterého jsem viděl jako poslední. Zemřel za pár hodin po mé návštěvě. Byl to pro mne velmi silný moment.
Na ruku jsem si zavázal provázek a co nejčastěji jsem si na něj ve svých myšlenkách vzpomenul. Vzpomněl jsem si na krásné chvíle, než přišel ten poslední okamžik, ale i na chvíle s ním, které ve mě způsobovaly nějakou bolest. V myšlenkách jsem si s ním vyříkal situace, které mne mrzely a zatěžovaly. Když byl pohřeb, tak jsem provázek utrhl z ruky a společně s posledním rozloučením jsem ho hodil k jeho rakvi. Od té doby jsem cítil obrovský vnitřní klid. Na dědečka vzpomínám stále. Rady ze života , které mi dával se snažím předávat dál.
Těch možností, jak se můžeme s našimi blízkými, kamarády rozloučit je spousty. Je důležité nějaký způsob vybrat a aplikovat ho. Jde o to, aby nás to v životě už dál víc nezatěžovalo a na naše blízké jsme vzpomínali v klidu a míru.
Napsat komentář