Bylo nebylo, za kopci a horami, za řekami a údolími, skalisky a bažinami, v Zemi vzdálené, Duch prostoupil hmotu. Ne, vy nemusíte projít takovou cestu, aby jste se stali duchovním člověkem. Pojďme si téma duchovna přiblížit.

Duch – Duchovno – Duch ve hmotě

Všichni a všechno co JE a má hmotnou formu, je hmotou. Všude ve Vesmíru proudí Duch, který nemá hranic. Duch prostupuje skrze vše, co je hmotou.

Představte si kámen. Kámen je hmota, má hmotnou formu. Skrz tento hmotný kámen prostupuje Duch, jako neviditelná esence, energie, která nemá sama o sobě hmotnou formu, ale hmotou prochází. Kámen nijak a ničím nebrání, aby jím Duch procházel. Jde o přirozený jev, proces, podstatu Vesmíru.

Nyní si představme člověka, lidskou bytost. Člověk má také hmotnou formu, a tou je jeho fyzické tělo. Na rozdíl od kamene, je ale člověk vybaven mozkem/myslí/rozumem/schopností cítit, vnímat, schopností přijímat nebo se i bránit, něco zastavit, ať již na vědomé nebo nevědomé úrovni. Proto člověk má, na rozdíl od kamene, schopnost klást všudeproudícímu Duchu překážky. Překážky, které posléze brání, aby hmotnou formou člověka (fyzickým tělem) mohl proudit Duch.

Jak se cítí člověk, který v sobě zastavil proudění Ducha. Cítí se jako bez života, cítí, že mu něco chybí, že strádá, že neví kudy kam. Užívá se označení „bezduchý život“, „chudý duchem“. Překážky v něm samém, ho odpojují od Ducha, od Vesmíru, od proudu Života.

Také se uvádí „Ve zdravém těle, zdravý duch“. Což můžeme vyložit tak, že pokud hmotný forma člověka, fyzické tělo je zdravé/čisté/průchozí/prostupné, Duch jím může proudit. Člověk se pak cítí „prodchnut Duchem“, „oduševněle“ a nic mu neschází.

Nehledejme tedy Ducha nikde venku, on je všude. Ale zaměřme pozornost na to, abychom Duchu nebránili proudit v nás, v našem fyzickém těle. Člověk má jednu jedinou zodpovědnost, a tou je, zodpovídat za svůj čistý vnitřní prostor. A pokud je tento náš vnitřní prostor něčím zněčištěn, zaměřit na to svou pozornost a učinit nápravu. „Přijímám zodpovědnost za svůj vnitřní prostor, za čistotu tohoto prostoru, aby Duch mohl ve mně přirozeně proudit, bez překážek.“ Takový člověk pak vytváří zdravé, klidné, harmonické prostředí i kolem sebe.

Jedno-duch-ost

Vracejme do života jednoduchost. Duch proudí neustále. Buďme v přítomnosti tady a teď, ať všeproudící Duch může námi proudit bez překážek a můžeme ho i vnímat na vědomé úrovni a nechat se jím vést. Pokud se naše mysl nachází v minulosti nebo budoucnosti, nejsme schopni ducha vnímat. Dovolme Duchu nás vést a být kompletním člověkem, člověkem jednoduchých HODNOT:

Láska – Láska neklade žádné požadavky, nároky na druhého. Láska je bez očekávání, bez nutnosti/potřeby návratu čehokoli. Konej v lásce, bez nároku a vrátí se ti odjinud. Dávej lásku a dovol se láskou nechat prostoupit.

Naděje, Víra – specifický optimismus, myslet pozitivně, vytrvalost (trpělivost), víra, že vše dobře dopadne, že vše se děje pro nejvyšší dobro nás samých a také celku. Naděje přitahuje do života světlo a krásu.

Důvěra v život – nepochybuji, že je o mě postaráno, vše je v souladu s božím plánem, vše je tak jak má být.

Pokora – že tu jsem na chvíli, kapka v oceánu, když bude třeba zasáhne vyšší moc. Pokora je pravdivost. Vystačím si s tím co mám, netoužím po stále větších a ještě větších extremech.

Zodpovědnost jak žiji svůj život – za své jednání, chování. Co udělám, může se mi vrátit, dříve či později (zákon karmy – příčina a následek).

Pokud člověk žije v souladu s těmito jednoduchými hodnotami, jeho život je stabilní, stejně tak, jako židle má čtyři nohy.

Popsali jsme si obecný rámec Ducha a hmoty, který nám pomůže pochopit, zvědomit, co tedy znamená označení duchovní člověk. Duchovní člověk je každá lidská bytost. Každým člověkem prochází přirozeně Duch. Rozdíl je pouze v tom, zda člověk staví Duchu do cesty překážky nebo ne. A to je, jak jsme si řekli, zodpovědností každého z nás.

Pokud se Vám v životě cokoli děje, a vy to ze svého pohledu vnímáte jako špatné, tak je potřeba si uvědomit realitu, kterou vytváříte a jaké překážky stavíte do cesty volnému proudění Ducha v sobě. Jen Vy máte zodpovědnost to změnit, něco vykonat, překážky odstranit.

Možná je mnohdy pohodlnější, snadnější se odvolávat na osud, vymlouvat, nekonat, nechat si utéci spousty možností, cest, zkušeností, zkoušek. Jsme opět u „zodpovědnosti a odvahy“, o které jsem se zmínil v přechozím článku o Sebevědomí.

Někteří lidé, hledají Ducha navštěvováním různých kurzů, přednášek, seminářů, čtením duchovních knih, ale žít duchovní život, tedy žít život ve hmotě tady a teď, s podporou a v proudu Ducha, je to, co jim uniká. Každý někdy poznal sám na sobě, když Duch skrze Vás volně tvoří, je to radost, je to proud, je to život. Ať již je výsledkem takového proudu umělecké dílo, nápad, projekt, umyté nádobí, zalité květiny. Ano i běžné denní aktivity, jsou životem, skrz který proudí Duch. Toto vše je ten „duchovní život“. „Duch tvoří skrze Vás. Když mu neupíráte tu možnost.“ Žít duchovní život tedy znamená, žít každodenní život se zodpovědností za svůj vnitřní prostor, za své myšlenky, konání, jednání navenek a zodpovědností za to, čím si tento prostor necháme znečistit.

Žijme tak, abychom se samy sobě mohli podívat do očí, abychom nezrazovali samy sebe, a Ducha v nás. Tato slova často říkávám na svých přednáškách. Buďme upřímní, opravdoví, mějme čisté záměry, jednejme autenticky a neutíkejme před zodpovědností.

Nechť se Vám daří žít duchovní život každou minutu svého bytí.