Všichni o ni mluví, přesto každý dělá, jako by se ho netýkala. Největší tabu moderní společnosti. Ano, to je nevěra, jak ji znáte. Za pár momentů touhy a vášně jsme ochotni zahodit, ztratit a riskovat důvěru milované osoby. Ztratili jsme úctu ke svému tělu nebo ještě hůř ke své duši a ubrali se směrem k uctívaní těl.
Z pohledu sociálního cítění vidím v nevěře jednu zásadní věc. Skrze porno průmysl je nám vštěpována určitá paranoia o tom, jak tělesně vášnivě, by měl náš vztah vypadat. Zapomínáme však, že v porno průmyslu nejde o vztah, ale jen o tělesné uspokojení, respektive tělesné uspokojení pozorujícího. Jakmile se nám nedostává stejně erotického zážitku s naším partnerem/partnerkou, okamžitě v nás bliká červený majáček: „Pozor, s ní/ním se ti to nikdy nebude líbit tak, jak by sis přál. Nikdy nebudeš spokojený“.
Ve škole jsme se museli perfektně naučit, hlavní města všech států, že 1+1 jsou 2 a že ve slově miluji tě je měkké i. V rámci sexuální výchovy nám mužům, v tom lepším případě, ukázali, jak se nasazuje kondom a dívkám možná to, jak se drží malé miminko. Není divu, že jsme sexuální vzorce začali hledat, kde se dalo. Do života jsme v tomto směru vstoupili jako naprostí nevzdělanci.
Náš vztah na intimní rovině hodnotíme dle toho, jak „kvalitní“ je náš sex. Cesty k nevěře jsou různorodé. Jedna z nich může nastat, když si žena uvědomí, že jí „něco“ v intimním vztahu chybí. Má pocit, že se jedná jen o sex, že ji muž přestává milovat. Ze vztahu se vytratila vášeň, touha, emocionální erotika. Intuitivně začne zpět vyhledávat tyto emoce. Slovo dá slovo, sklenka vína vystřídá další a jsme v tom až po uši.
Muž začne mít v takové situaci podobný pocit. Ženy mývají více vyvinutou intuici a v oblasti sexuality jsou na tom obě polarity nastejno. Pokud je žena nespokojená a ve vztahu, není kromě nepříjemných pohledů nic vyřčeno, začneme mít my, muži, pocit selhání. Z nějakého důvodu nás partnerka asi tolik nemiluje. Sex odmítá. Chceme si dokázat, že jsme stále těmi silnými muži, že je o nás zájem a že na nás, si jen tak někdo nepřijde…naše ego prostoupí celým tělem a jako zvířata se ženeme rovnou do nevěry. Ať už to způsobí chybějící sexuální akt jako takový, nízké sebevědomí nebo vytracené emoce, jedno je jisté: vztah už nikdy nebude takový, jako před tím.
Většinou začne člověka sužovat pocit zrady a ublížení druhé osobě. Ať si budete nalhávat cokoli, jednoho dne se musíte podívat do zrcadla. Podíváte se pravdě do očí a přiznáte si, že jste to byli vy. Už za to nebude moci nikdo jiný.
A jak vlastně předcházet intimnímu vyhoření? Sdílejte s partnerkou/partnerem své pocity. Bavte se o tom, co je Vám příjemné a co už je takzvaně: přes čáru. Jakmile poznáte, co se Vám skutečně líbí a že své touhy můžete sdílet s někým dalším a ne jen s obrazovkou monitoru, uvidíte, jak oba rozkvetete. Že na to nemáte čas? Promiňte, ale to už je otázka vašich priorit. Jak se říká, kdo chce, hledá řešení, kdo nechce, hledá důvody. Budování intimního vztahu začíná tam, kde si na sebe vědomě uděláte 5-10 minut času. Nebudete rozvíjet myšlenky, které se Vám honí hlavou. Vše necháte přijít a zase odejít. Budete se dívat do očí svého partnera/partnerky a nebo prostě jen setrváte v objetí. To vše vědomě. Budete tady a teď. Ukrojíte si z dlouhého dne kousek pro Vás dva. Můžete se hladit, mazlit nebo se na sebe jen tak dívat v těsné blízkosti. Ať už svou intimitu rozvinete v sexuální akt nebo ne, jedno je jisté. Začnete si uvědomovat přítomnost a důležitost jeden druhého. Váš vztah bude pevný, jistý a bez otázek.
Vaše duše pozná krásnou pravdu a vaše tělo bude moci konečně vnímat, co to znamená láska dvou lidí.
Mějte se rádi.
Napsat komentář