Dostali jsme se do doby, která je jednoduše řečeno zmatená. Lidé vlastně ani nevědí, proč zde jsou a často zasvětí celý život hledání sebe samého.

Nastavený systém zapříčinil rychlé dospívání dětí, předal extrémně těžká břemena na ženská bedra a muže postavil mezi tyto reality. Není to jednoduché ani pro jednu skupinu.

Hluboko v našich buňkách jsou ukryty všechny zkušenosti z minulosti. Není divu, že je vnímání v této době tak matoucí. Máme za sebou v poslední historii mnoho válek. Díky nim byly ženy postaveny do pozice, kdy musí zvládnout vše. Vychovat děti, chodit do práce, uživit rodinu, obstarat majetek i půdu. Teď nejsme v aktivní válce, ale pud obstarat vše kolem živobytí v ženách často přetrvává. Tato soběstačnost vede ke ztrátě pravého ženství, ať už se budeme bavit o emocích, práci, šanci mít děti nebo vůbec vnímat menstruační cykly jako součást ženství.

V takové chvíli se my muži dostáváme do neskutečného zmatku. Na jednu stranu se snažíme vybudovat domov pro naše rodiny a být jim psychickou oporou. Pokud ovšem začne vztah emočně strádat jsme jednoduše v koncích. Očekává se od nás, že budeme úspěšní podnikatelé, kteří budou mít mnoho času na svou ženu, vždy k dispozici, abychom trávili dostatek času se svými dětmi. Musíme být dobrým vzorem svým synům a dcerám.

Většina z nás má v sobě silné kořeny být ženě – potažmo rodině – oporou. Naše místo se ztrácí ve chvíli, kdy je naše pomoc odmítnuta. My muži moc dobře víme, že jsou ženy vynalézavé, šikovné a dovedou si pomoc vlastně v každé situaci. Není však nutné, abyste museli zvládnout vše. Nejsem zastáncem, aby ženy nechodili do práce a byli doma. To v žádném případě. Jen vím, jak krásný je to pocit, když jsem požádán o pomoc, když jsem pochválen a mohu říct, že jsem žádaný a užitečný. Naše role postrádá smysl ve chvíli, kdy si žena vymění žárovku, zatluče hřebík pro obraz, utáhne šroubek od židle a natře plot, protože si přece umí poradit sama a nikoho k tomu nepotřebuje.

Naše pozice, jako muže a ochránce je smazána. Emoce se v nás hromadí jako v každé jiné bytosti. Očekává se od nás, že budeme silní, emoční a nestabilitu světu ukazovat nebudeme. V takovou chvíli se nedivím, že většina manželství skončí, protože pár přestane vidět smysl být nadále spolu.

Měli bychom své děti učit, že pravý vzor je spokojená mamka a milující otec. Vzájemně se doplňují, pomáhají si,  jsou jeden druhému oporou. Když jedna strana chybí, musí ta druhá vyplnit obě role. A já si myslím, že na superhrdiny je dobré koukat jen ve filmu