Dnes bych se s vámi rád zamyslel nad tím, jak se ovlivňují tělo a mysl. O tom, co mysl dělá tělu, když se necítíme dobře, jsme podráždění, z ničeho nic se rozčílíme, všechno je stejné, okoukané a my si říkáme, jak jsme se tu sakra octli?! Na tomto podivném, někdy těžko pochopitelném světě.

Pojďme se podívat zblízka. Na jedné straně máme mysl, tedy to co si myslíme, jak se cítíme, naše plány do budoucna, nové nápady, minulé záznamy (tedy co si pamatujeme a můžeme si na ně vzpomenout) a mnohé další. Na straně druhé máme tělo, neskutečně propracovaný organismus, který neustále pracuje a zajišťuje základní funkce jako je dýchání, mluvení, oběh krve, předávání nervových impulsů a nespočet dalších život umožňujících funkcí. Myslím, že mi dáte za pravdu, když napíšu, že všechny tyto funkce vedou k našemu PŘEŽITÍ!

Jak už jsem na začátku zmínil, zdravá mysl rovná se zdravé tělo. Každý je samostatná bytost, která je schopná všeho, co si bude přát. Zní to jednoduše že? Praxe však vypadá jinak. Například máme sen, že chceme nové auto, ve kterém budeme moci vozit celou rodinu i s několika kufry pohodlně bez mačkání jako sardinky v konzervě. Auto stojí hodně peněz, my však velmi tvrdě pracujeme, zůstáváme v práci déle, bereme si neplacené přesčasy…, pak se rozhodneme požádat šéfa o vyšší plat či nové příplatky, které si podle nás samotných jistojistě zasloužíme. Nadřízenému se náš nápad nelíbí, přestože moc dobře ví, že v nás našel poklad pro svou firmu. Nechce si připustit, že by někomu měl přidat peníze jen proto, že o ně , byť velmi slušně, požádal. A pro nás tím vzniká nový problém.

Co vlastně znamená problém? ZÁMĚR PROTI ZÁMĚRU. Tedy s použitím výše zmíněného příkladu, záměr č. 1 – požadavek zaměstnance mít více peněz a koupit si nové auto a záměr č. 2 – pohled nadřízeného, který chce mít věci pod kontrolou, především však své podřízené. My něco chceme, druhý také něco chce, ale tyto věci nejsou v souladu, a když se setkají , vzniká problém.

A nyní přichází na řadu mysl. Každý zaujme jinou pozici vůči šéfovi, někdo sklopí hlavu a v tichosti odejde z kanceláře, druhý se rozzuří a začne se hlasitě dohadovat, jiný se rozbrečí a bude prosit, další si sbalí svých pět švestek a s prací skončí, jsou i tací, kteří dají najevo pochopení, avšak začnou spřádat plány, jak šéfa ošidit, aby zjistil, zač je toho loket, říct „ne“ a pak tu máme i několik (stačila by mi jedna ruka), kteří budou naprosto OK a vymyslí jiný způsob, jak mít více peněz a koupit si vysněné auto.

Všechny zmíněné reakce se týkají mysli, je to naše chování, jednání, způsob komunikace s druhými, uvažování, snaha o přežití na nejvyšší možné úrovni. A všechny nás ovlivňují na tělesné úrovni. Můžeme dokonce i onemocnět na základě velkého nesouhlasu a skutečnosti, že nás šéf zastavil na cestě k lepšímu přežití.

Co si z dnešního článku odnést? Za prvé a to je základní bod – buďte to VY, ne Vaše matka, otec, sousedka, manželka, nadřízený, kamarád, ale vy samotní. Nežijte životy druhých, žijte a plánujte svůj život. Nikdo se necítí dobře, když se chová a dělá něco na popud druhého, co vlastně on sám nechce. Za druhé – obklopte se lidmi, kteří mají stejné zájmy, názory, způsoby myšlení, práci…předcházíte tak novým problémům a nepříjemným konfliktům. Za třetí – nepřestávejte KOMUNIKOVAT. Řešte hezké a příjemné věci, ale i ty nepříjemné, choulostivé, které nám berou dobrou náladu. Komunikace je lék a udržuje nás v kontaktu s naším okolím. V neposlední řadě mějte CÍLE, které jsou světlem v temných časech, kdy nevíme, zda to vzdát anebo pokračovat. Nesmíme zapomenout na ÚSMĚV, se kterým je všechno jednodušší. A stačí málo, jen zvednout koutky nahoru, počkat pár vteřin, věřit a . . . :-)