Lidé jsou odlišní. Každý používáme jinou řeč, upřednostňujeme jiné kultury, máme odlišnou barvu pleti. Přesto všechny nás spojuje to, že rádi v něco věříme. Více než 84% světové populace se hlásí k nějakému náboženství. To znamená, že je jen něco přes miliardu lidí tzv. ne – věřících – ateistů. I to je však víra.

V roce 1879 se stala jedna zásadní věc. Psycholog jménem Wundt prohlásil, že člověk je „jen myslící zvíře“. A na tomto výroku je bohužel postavena budoucnost lidstva. Zasaďme si tento významný okamžik do historie a zjistíme, že brzy poté začala první a pak hned druhá světová válka. Vlády potřebovaly ovládat mysl vojáků pro své vlastní záměry. Psychicky zdravý člověk, který musí zabít člověka, se okamžitě poté zhroutí. Zabít zvíře bývá v očích lidí méně náročné. A tak se z lidí stala zvířata, aby se ti nahoře / psychicky vyšinutá elita/ měli dobře.

Po válkách nastává tvrdý čas socialismu a lidé se opět jako zvířata přeorientovávají na tvrdou práci. Až nyní se v demokraticky uvažujících zemích dostává naše mysl do svobody. Uvažujeme jako lidé, ne jako zvířata. Chceme žít kvalitní život a uvědomujeme si, že jsme něco víc, než jen těla. Jsme duchovní bytosti uvnitř tělesné schránky.

Svoboda v myšlení s sebou přinesla spousty nových směrů. Kromě již zažitých náboženství tu máme také tzv Ezoteriku. Zde jsou popisováni lidé, kteří často nepotřebují specifického Boha nebo myšlenkový směr. Tito lidé prostě v něco věří a každý z nich věří v něco trochu odlišného. Mě osobně je jedno, kdo v co věří, důležité je, že to danému člověku funguje, zlepšuje kvalitu jeho života a úměrně s tím, jak se zlepšuje on, se emočně zlepšuje i jeho okolí. Tomu říkám, dobře odvedená životní práce.

S čím ale nesouhlasím je, když jedna strana vštěpuje svůj myšlenkový směr té druhé a třeba proto, že „vidí Auru“, je o něco víc „duchovní bytostí“ než ostatní. Právě třeba zmíněná „Aura“ nemusí být v jiném náboženství vůbec podstatná. Hodnotíme člověka podle určitých kritérií, ale to vůbec není náš „byznys“.

Divíme se s otevřenou pusou, že v Evropě zuří náboženská válka. Pouze jsme se nechali chytit do sítě jako rybky. Zapomeňme na to, co nás odlišuje a uvědomme si spíše to, co nás spojuje. Je to naše duše, co dokáže hýbat světem. Naše těla nám jen pomáhají tyto skutečnosti zhmotnit tak, aby je chápali i ostatní.

Duchovní člověk se neposuzuje podle toho, zda jí nebo nejí maso, zda pije pivo, chodí bos, má tetování, cvičí jógu nebo nosí sandále s ponožkami. To jsou lidské předsudky. Duchovní bytost se v prvé řadě neposuzuje. Duchovní bytost je pouze tvořena a její velikost udává to, nakolik dokáže pomoci a emočně zlepšit stav ostatních bytostí. Právě proto, aby i ony byli svobodné a mohli se správně rozhodnout v náročných životních situacích.

Pokud si přejete, aby Vám ostatní rozuměli, ukažte jim, jak a proč se Vám daří. Ukažte jim Vaši radost ze života. Nikomu však nevnucujte své myšlení a zkušenosti. Vaše okolí chce být stejně svobodomyslné jako vy.