Znáte největšího „zabijáka“ Vašeho úspěchu a štěstí? Je jím strach. Většinou lidé nemají strach z toho, co by jim mohli udělat ostatní. Pravdou je, že mají strach a obavy, že problémům nedokáží čelit. Postavit se s hlavou vzhůru a navázat oční kontakt bývá často začátek a konec všeho úsilí.
Proč jsme se jako lidé degradovali, aby ostatní ovládali chod našich životů skrze strach? Pravděpodobně byly kdysi dávno naše odvážné činy velmi, velmi krutě potrestány. Znáte, jak se říká: „Každý je zde z nějakého důvodu“. Primárně si myslím, že jsme si přišli zpět získat etické chování, sebe-určenost a odvahu.
Ve skutečnosti není problém v nás – v naší duši. Problém k rozlousknutí se skrývá v naší mysli. Je to takový novodobý ježek v kleci. Pokud je Vaše duše svobodná a schopná neomezených možností, je třeba, aby pro ni tělo a mysl pracovali tak, jak si řekne ona. Ne tak, jak si řekne naše mysl.
Mysl je velmi důmyslný systém. Ona dokáže kalkulovat tak přesně, že by se Einstein nestačil divit. Vše vidí jako matematický vzorec, který se postupem času naučila. 1+1=2, muž a žena = rodina, škola + vysvědčení = vzdělání. My jsme ji to naučili a ona nás zcela věrně poslouchá.
Bohužel, naše mysl poslouchá ale nerozlišuje. Slyší naše životní pokyny a životní zkušenosti ukládá hluboko do svého archivu. Nerozumí však tomu, že je něco špatně, když ji naučíme chybný vzorec. V takovou chvíli 1+1=3, muž a žena = utrpení, škola + vysvědčení = nepochopení. Na každou situaci zareagujeme určitým druhem emoce. Pokud tedy vštípíme naší mysli tyto negativní vzorce, stane se, že strach a obavy mohou naši duši doslova udupat k poslušnému otroctví.
Když Japonské vojsko zaútočilo na Pearl Harbor byli američtí vojáci zcela ochromeni. Nejhůře dopadli ti, co se schovali a doufali, že se jim nic nestane nebo je zabijí alespoň rychle a bez bolesti. Naopak nejlépe na tom byli psychicky ti, co vzali vše co bylo po ruce a bránili se.
Válka je nejhorší případ toho, kam až se může naše duše dostat. Mysl je v takovou chvíli dokonalou kamerou. Vše co si nahraje nám pak pouští a předkládá ve chvílích, kdy se dostaneme do podobně nebezpečné situace.
Obnova naší víry v sebe sama pomůže zotavit odvahu. Díky odvaze a nezastřené mysli budeme schopni dělat správné úsudky a milovat zase nejen sebe ale i jeden druhého.
S úctou k Vaší duši,
Michal Ježek
Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak vrátit radost a odvahu do Vašeho života, neváhejte mě kontaktovat. Rodinné konstelace provádím již několik let a tento fenomén „uzdravení“ vaší mysli a odvahy si zamilujete :-)
Michale Jezku jsem velmi vdecna za tento tvuj clanek. Konecne vim, ze jsem se nemylila ac mi nokdo neveril. Zaca jsem pochybovat sama o sobe a o tom ze jsem nekdo jony nez jsem… Nyni vim, ze celou tu dobu jdu spravne ac mi nekteri nerozumi. A za to dekuji Miso, mmj ptz ja nejsem a nikdy jsem nebyla ta, za kterou me nekteri meli. Dekuji moc za tento clanek. Jsem za nej vdecna. Krasny. Diky Misi.
A ze mam preklepy… To jsem cela ja.. Je mi to jedno.. Dokonala nikdy nebudu.. M
Sice nikdy nebudeme dokonalí, ale náš život je o tom, abychom na sobě pracovali a snažili se té dokonalosti přiblížít. ,,Usnout na vavřínech“ s tím , že jsem taková jaká jsem, to umí každý, ale to by neměl být cíl našeho života, jen to, že vás takto vaše okolí má brát ( a tak to zřejmě pan Ježek v tomto článku myslel), nesnažit se vás změnit, protože tu změnu k lepšímu musíte udělat vy sama – pokud chcete, nikdo vás k tomu nemůže ,,nutit“. Marie Vavřinová